Film Terezie můžete vidět na křesťanské streamovací platformě Filmana ZDE.
V říjnu si připomínáme svatou Terezii z Lisieux, učitelku církve, jejíž život se stal svědectvím o neobyčejné lásce k Bohu. Právě jí je věnován francouzský film Terezie (Thérèse) režiséra Alaina Cavaliera z roku 1986. Když jsme se rozhodli tento film nabídnout, netušili jsme, jak obtížné bude jeho poselství převést do slov recenze. Jak totiž popsat něco, co se vzpírá běžnému vysvětlení? Něco, co člověk možná nemůže skutečně pochopit, dokud to sám alespoň na okamžik neprožije?
Film není jen životopisným vyprávěním o jedné světici. Je především pokusem přiblížit tajemství vztahu mezi Bohem a člověkem – vztahu, který může z pohledu dnešního světa působit nepochopitelně, přehnaně, a dokonce až bláznivě (pro někoho fanaticky). Jak porozumět člověku, který se dobrovolně vzdá běžného života, vstoupí za klášterní zdi a zasvětí své dny modlitbě, práci, službě a odříkání? Z pohledu současného člověka se taková cesta může jevit jako zbytečné trápení. Proč by se někdo dobrovolně vzdával svobody a pohodlí?
Při přemýšlení o filmu jsem si vzpomněl na kritické reakce na Umučení Ježíše Krista Mela Gibsona. Někteří diváci v něm viděli především sled krutých scén a nechápali, proč takový film vznikl. Jenže právě zde nacházím souvislost s Terezií. Pokud se díváme pouze očima vnějšího pozorovatele, vidíme utrpení, bolest a odříkání. Uniká nám však to nejpodstatnější: láska, která dává oběti její smysl. Nejde o to, že by utrpení samo o sobě bylo cílem. Jde o tajemství lásky, která se chce darovat, o touhu odpovědět na lásku toho, kdo nám dal všechno. Pro Terezii je tímto druhým Bůh. Její oddanost může na dnešního diváka působit až bláznivě. Ale můžeme skutečně stanovit hranici, za níž už je láska příliš velká? A může člověk zvenčí spravedlivě posoudit lásku druhého člověka k Bohu? Tereziin život není výzvou k bezmyšlenkovitému napodobování její askeze ani k vyhledávání utrpení. Je pozváním k zamyšlení nad tím, co jsme ochotni darovat tomu, koho milujeme. Možná nás Bůh zve především k věrnosti v maličkostech všedního dne, k trpělivosti, službě, odpuštění a ochotě nést těžkosti, které k životu patří. Tereziina cesta nám připomíná otázku, která se týká každého z nás: Co jsme ochotni dát z lásky?
Alain Cavalier zvolil neobvyklý způsob vyprávění. Film je minimalistický, složený z krátkých sekvencí, obrazů a okamžiků, které se vymykají klasickému životopisnému vyprávění. Prostřednictvím barev, kompozice a ticha vytváří atmosféru, která místy připomíná filmovou báseň. Během necelých devadesáti minut sledujeme nejdůležitější okamžiky Tereziina života, její duchovní putování i každodennost klášterního života. Režisér se nesnaží všechno vysvětlit. Spíše nám nabízí jednotlivé střípky a nechává prostor pro vlastní prožitek a přemýšlení. Tvrdost klášterního života, přísná pravidla a odříkání mohou být těžko přijatelné i pro věřícího diváka. Je však důležité nezaměňovat tuto historickou podobu řeholního života s představou, že krutost nebo ponižování jsou samy o sobě cestou k Bohu. Film nám především přibližuje svět, v němž Terezie svou víru žila, a hloubku její touhy odevzdat svůj život Kristu. Láska se nemusí projevovat jen velkými gesty. Může být ukrytá v drobných každodenních činech, ve službě druhým, v trpělivosti a ochotě přijmout nepohodlí pro dobro někoho jiného. I naše obyčejná každodennost se tak může stát místem, kde se láska proměňuje ve skutky.
Terezie je náročný film, a to nejen svým minimalistickým stylem, ale především tématem, které otevírá. Nečekejme klasické životopisné drama ani jednoduché odpovědi. Je to film, který se spíše tiše ptá a zve nás, abychom se na chvíli zastavili a nesnažili se hned soudit to, čemu nerozumíme.
Snímek získal Cenu poroty na festivalu v Cannes v roce 1986 a při udílení francouzských cen César v roce 1987 uspěl v několika kategoriích, včetně nejlepšího filmu a režie. Jeho hodnota však nespočívá pouze v oceněních. Spočívá především v pokusu přiblížit hlubokou, osobní a tajemnou lásku člověka k Bohu.
Terezie je film o lásce, kterou nelze změřit ani jednoduše vysvětlit. O lásce, která se může zvenčí jevit jako bláznovství, ale pro toho, kdo ji prožívá, se stává smyslem celého života. Doporučuji jej všem, kdo mají rádi životopisné filmy, zajímají se o duchovní témata a jsou otevřeni nevšednímu, poetickému filmovému vyprávění. Není to film pro každého, ale může v nás otevřít otázky, které zůstanou ještě dlouho po závěrečných titulcích.
A možná právě to je jeho největší síla.
Kde film zhlédnout?
Film Terezie můžete vidět na křesťanské streamovací platformě Filmana.
Bc. Marek Poštulka, Filmana